Měsíc květen jsme zahájili velkou slávou. Naše maminky měly svátek, a tak jsme jim nachystali besídku, kterou jsme věnovali i tatinkům.Překvapení přišlo i v podobě krásných dárků od srdce.Přání a kytičky jsme vyráběli mnohem déle, než týden. Uf. Povídali jsme si o tom, že nejen hmotné dárky potěší, ale že můžeme pomáhat doma a i jiným lidem. Každé pomoci si dospěláci nesmírně váží.

Stejně sladká, jako pusa od mámy, bylo téma hmyz - včely. Ochutnali jsme totiž med, který včelky vyrábí. Řekli jsme si, jaká je u nich hierarchie a zahráli jsme si na úl. S vlastnoručně vyrobenými čelenkami a i s útokem nepřítele na naše brány. Naštěstí naše včelstvo toho vetřelce úspěšně zahnalo. Na počest vítězství jsme z krepových kuliček vytvořili malé úly a nalepily plástev s včeličkami.

A jelikož včelky létají kolem svého úlu a nemotalá se jim ani hlava, vyzkoušeli jsme, jestli ty naše hlavičky také něco vydrží a navštívili jsme kolotoče. To byla jízda! Hned se z nás stal žokej, řidič kamionu, krotitel slepic, nebo motorkář.

V ten samý týden jsme stihli i fantastickou výpravu za pirátským pokladem. Probojovali jsme se mnoha nelehkými úkoly a odměnou nám byl skoro pravý zlaťák, vlastní loď s nákladem a diplom. Bonus bylo exotické ovoce z dalekých krajin za mořem. Ho, ho, ho, piráti! Měli jsme masky a bylo to úžasné. Moc jsme si to užili, spali jsme pak jako dudci.

Ještě v pondělí jsme vzpomínali, jenže to už nás čekalo další dobrodružství na křídlech motýlů. Než jsme se nadáli, měli jsme krásné malby, s 3D motýlky, hotové. Znali jsme naše nejčastější letce a dokonce jsme poznali i jejich housenky. Paní učitelka nám ukázala vývojová stádia motýlů a nakoukli jsme do hmyzího hotelu na školkové zahradě, jestli tam nějakého nepotkáme. Ale byla tam jen ospalá moucha. Tak jsme si užili alespoň zahradu. Na té nás bylo o pět členů méně, jelikož v Jiříkově se konala velká olympiáda pro školky a tam jsme nemohli chybět. První jsme sice nebyli, zato unavení a šťastní ano. Paní učitelky nám fandily nejen na místě konání, ale i ve školce.

A abychom nebyli jen sportovní přeborníci, šli jsme si rozšířit vědomostní obzory do Plastonu, kam nás pozvali rodiče naší Mii a Charlottky. Nejspíš tušili, jak jsme hladoví po informacích. Bylo to neskutečně zajímavé. Shodli jsme se, že nejlepší byl ten veliký jeřáb. A nejlepší bylo posezení s buřty, které pro nás připravili na závěr. Mňamka doplněná o další soutěže.

Celé město už ví, jak jsme sportovní. No vážně! Dokonce jsme další den absolvovali opět olympiádu. Tentokrát jen interní pro naši velkou školkovou rodinu. Odnesli jsme si diplomy a dobroty, které jsme si vážně zasloužili. A protože jsme jeli na střídavé vlně mozek-svaly, čekala na nás malá technická univerzita, která sice byla primárně pro předškoláky, ale my máme ve třídě víc chytrých hlav, takže se zapojilo více dětí a už víme, že robotů v domácnosti je mnoho druhů, umíme sudoku a piškvorky a dokonce programovat roboty, aby přinesli, co potřebujeme.

Víkend přišel v pravou chvíli. Nabrali jsme sílu na poslední květnový týden, který patřil dětem. Blížil se totiž náš svátek. Poznali jsme děti z Afriky, Austrálie, Asie, Ameriky, Antarktidy i Evropy. Řekli jsme si, co tam s nimi může žít, jaké mají tradiční zvyky a co jí. Dokonce jsme se za ně i převlékli a zkusili jíst hůlkami, tančit indiánský tanec a vše - nejen téma, ale i měsíc - jsme završili velkou oslavou na školkové zahradě.Počasí nám přálo a my to zvládli. Medaile a dobroty,jsme si odnášeli hrdě a zaslouženě.

Tak zase za měsíc nashledanou a krásné dny Vám přejeme. Vaše paní učitelky Dana, Kristýnka, Míša a dětičky Hvězdičky